Posloucháte řeč svého těla?

0 Shares

Bill restauraceByly doby, kdy jsem bezmyšlenkovitě nad svým tělem přijímala rady všude možně dostupné a tudíž ne moc hodnotné a tím tak trápila své tělo. Kdyby jenom tělo, trápila se i hlava. Jednoduše jsem své tělo neposlouchala a neměla ani nějak v plánu vsázet na jeho signály, které mi vysílalo. Přesné odměřování snídaňové porce vloček či žitného chleba, kdy mi přišlo naprosto normální vracet zpět do balíčku jeden nadbývající gram vloček, protože to už by bylo přece moc a začnu přibírat. Když na to koukám zpětně, tak mi to přijde jako pěkná bláznovina. Taky ale vím, že lidi jsou ochotni pro vysněnou postavu podstoupit daleko horší věci, které jsou nad mé chápání.

Žádný den mi nesmělo chybět pečlivé zapsání jídla do aplikace kalorických tabulek na mobilu, abych byla přece v obraze a nepřekročila denní dávku 5 000 kj. Pečlivě vybírala, vážila, kombinovala, div jsem na tom nenechala půlku svého dne, jenom abych se vlezla do nějakého rámce, který měl být zárukou shozených kil a pohlazením mého ega. Zpočátku to bylo i docela naučné. Teď už vím, jakých 6 chyb jsem před začátkem svého hubnutí dělala a snažím se to přiblížit i Vám, ve svém Ebooku zdarma, který je ke stažení ZDE.

Člověk měl všeobecný (hm vzpomínám období, kdy opravdu velmi přesný) přehled o tom, kolik sacharidů v sobě mají jednotlivé potraviny, jaká je dané potraviny energetická hodnota, kolik bílkovin obsahuje 150 gramová porce masa. Kdyby to skončilo u všeobecného přehledu, tak si dovolím říct, že jsou to pro člověka zabývající se výživou a tím, že potřebuje shodit kila opravdu rozšiřující informace. Jenže když se člověk dostával do stavu nervozity z toho, že si nezvážil a tudíž ani nezapsal jídlo, které snědl za celý den z jakéhokoliv důvodu, to už mi přišlo trošku špatně. Nezbývalo nic jiného než se nad tím bičem nade mnou zamyslet.
Dívala jsem se kolem sebe, protože se v mém blízkém okolí pohybují lidé, co mají nadváhu a i ti kteří jsou štíhlí.

Snažila jsem se najít mezi těmito dvěma skupinami hlavní rozdíly, které je řadí buď do skupiny lidí s nadváhou, nebo skupiny lidí se štíhlou postavou.

Jako první poznatek jsem shledala, že lidé s nadváhou nedokážou kontrolovat, poznávat a řídit se signály svého těla. Naopak lidé, kteří jsou štíhlí, přesně vědí, jak velká porce jim stačí na to, aby se cítili sytí, popřípadě dokážou odložit příbor a nechat zbytek jídla na talíři.
Což znamená, že jsou vědomě napojeni na své tělo, poslouchají své tělo a poté se řídí jeho řečí. S postupným poznáváním svého těla a pozorováním chování ostatních se ukázalo mnoho dalších důležitých mezníku, které jsou podle mě velmi důležité, pokud chceme být se svojí postavou spokojení celý život.

Spokojenost se svým tělem nepramení z toho, že je štíhlé. Mám kolem sebe nespočet žen, které mají nádhernou postavu, ale přesto jsou se svým tělem nespokojené. Což mě vedlo k dalšímu zamyšlení. Ve svém okolí asi neznám nikoho, kdo by mi byl schopný říct, že je se svým tělem spokojený a že ho má rádo takové jaké je. Ale právě v té nedokonalosti našich těl se skrývá ta krása. Představa, že bychom měli mít všichni stejné tělo je trochu přitažená.

sushi

sushi

Výchozím bodem je umět přijmout své tělo, ať je jakkoliv v našich očích nedokonalé. Ano vím, že mé tělo je nedokonalé, ale i přesto ho mám ráda a nesmírně si ho vážím, protože mi umožňuje tady BÝT.

Naše těla nám zrcadlí to, jak nad nimi smýšlíme.
Vrací nám to, jak se k nim chováme byť v podobě plnohodnotné výživy či myšlenky, kterou k němu posíláme. Viditelně na povrchu těla, ale i hluboko v nás zpracovává veškeré podněty, které jsou k němu námi vysílané, a ono nám naopak vrací odpověď.

Odpověď, která nás má směřovat k tomu, zda mu dáváme to, co potřebuje a jestli o něj pečujeme tak, jak si zaslouží. Věřím, že mnoho z nás ví, jak se ke svému tělu chovat, ale kolik nás to opravdu záměrně dělá? Nestačí pouze vědět, mít načteno, ale PRAKTIKOVAT.

Otázkou propojení těla a mysli a zabývám i ve svém Ebooku 6 chyb před začátkem hubnutí, které jsou poté přetransformovány do 6 klíčů, které aplikovat.

S tímto poznáním jsem dávno odložila váhu, ať už kuchyňskou nebo osobní, smazala aplikaci kalorických tabulek a obrátila se vnitřně do sebe. Dává mi to daleko větší smysl umět se řídit podle řeči svého těla, než podle nějakých tabulek. Co nám pocitově dá počítání kalorií a co naopak učení se naslouchat svému tělu? Myslím, že tohle by si měl dát každý na misky vah a sám si určit, co je pro něj už teď a tady smysluplné a rezonuje s ním.

Já sama se mám pořád ještě hodně co učit a myslím si, že je to učení se sebou samotným celoživotní, které nemá konce. A pokud k nějakému cíli dojdeme, věřte, že na jeho konci bude další cesta k vyššímu cíli, které nás zase posune o kousek dál.
Díky pochopení toho, že spokojenost se svojí postavou nespočívá v jeho dokonalosti, jsem jej dokázala přijmout takové jaké je a věřím, že to dokážete také.
I přesto, že vím, že je na některých místech nedokonalé se dokážu postavit před zrcadlo a říct si, že se mám ráda. Dalo mi to nesmírnou svobodu nad jídlem. Jídlo jsem přijala jako způsob, díky kterému se můžu svému tělu odvděčit a skrze něj přijmout energii a potřebné živiny pro jeho fungování. Poslouchání řeči svého těla mi dalo vyšší rozměr uvažování nad celkovým vztahem těla, mysli a spokojenosti sám se sebou.
-h-

0 Shares

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *