Ohlédnutí za uplynulým rokem 2015

0 Shares

Westminster palác

Nový rok již započal a já se dostávám s klidnou hlavou a prostředím kolem sebe až teď k ohlédnutí za uplynulým rokem 2015. Rok 2015 byl plný nových kroků do neznáma, které s sebou přinášely jak vzrušení, tak také velké strachy právě z těchto neznámých kroků. Kdybych se měla podívat víc dozadu, tak velké změny nastaly už ke konci roku 2014. S přítelem Patrikem jsme se definitivně rozhodli a zařídili vše k našemu ročnímu pobytu v Anglii.

Z mojí strany to znamenalo opustit své nové, ani ne roční zaměstnání v mateřské škole, kde jsem si až po uši zamilovala ta bezstarostná a vždy upřímná dítka plná lásky. S těžkostí na srdci jsem za sebou naposledy zavírala dveře. Jedny dveře jsem zavírala, ale věděla, že nové si tímto otvírám. V tu dobu jsem už měla uzavřenou písemnou dohodu s anglickou rodinou, jako aupair, která bydlela nedaleko malého městečka obklopená přírodou. Jedna jistota byla v kapse. I když po předchozí situaci, kdy jsem měla prvně přes agenturu domluvenou rodinu jinou, zde byli taky v koutku duše pochybnosti.

Riversdale end

Strach, že mi rodina roční pobyt vypoví, jako ta předchozí, dva týdny před mým odletem a budu muset podstupovat tlak nejistoty a strachu znovu mě děsil. Naštěstí volba vlastní intuice, kdy jsem si rodinu našla sama bez agentury na první pokus, se vyplatila. Loučení s rodinou, slzy, strach a pocit naprosté prázdnoty z toho, do čeho se člověk pouští. Netrvalo dlouho a seděla jsem v autě směr Brno.

Navštívit oblíbenou restauraci, dát si poslední kávu na území rodné země, posledních pár hodin snad s těmi nejhoršími pocity, co jsem zažila.

Jedna basenBrno airport

Loučení s Patrikem, ano letěla jsem sama. Patrik se na náš roční život v Anglii připojoval až o měsíc později, kdy mu začínal poslední rok inženýrského studia v rámci projektu Erasmus. Posledních pár minut před pasovou kontrolou, jako by mi někdo vytrhával kusy ze srdce. Pak už jsem na vše byla jen já a mé vnitřní pocity.

Myšlenky na to, jak budu měsíc sama v cizím prostředí a v cizí rodině. Snažila jsem se ujišťovat tím, že měsíc není až tak dlouhá doba a vše rychle uteče. Uteklo. Během měsíce jsem měla vyřízený nástup na studium anglického jazyku na škole ve vedlejším městě, kde se dalo snadno dojet na kole. Měla jsem za sebou první velmi opatrné jízdy v autě při řízení na levé straně. Hlava z toho byla chvilku pomotaná, ale člověk si zvykne.

Během této doby jsem si uvědomila pár podstatných věcí. Dokud se člověk nevystaví neznámým situacím, které jsou nepříjemné, nikdy nezjistí, jak dalece se díky této neznámé dokáže posunout dopředu.

Bez vystavení se něčemu, co je pro nás nové a neznámé nemůžeme zjistit, jak jsme schopni zvládnout situaci, kdy se musíme spolehnout jen na sebe. Jak jsme schopni vnitřně zpracovat změnu a přizpůsobit se jí. Pro mě bylo vždy nepředstavitelné vydat se někam sama na vlastní pěst a ještě do anglicky mluvící země. Ale dokud jsem to nepodstoupila, tak jsem netušila, že jsem toho schopná.

Situace, která mě dělala vnitřně slabou, mě nakonec posilnila na duši a umožnila si uvědomit, že člověk má daleko na víc, než si myslí. Máme přirozenou tendenci se podceňovat před něčím co je nám neznámé. Ale když do té neznámé začneme pomaloučku, krok po krůčku vstupovat, tak se ta neznámá začne odehrávat, aniž bychom si uvědomovali, že děláme něco, co v nás prvně vyvolávalo strach. Změny, úspěchy a budování se nedějí jedním krokem, ale mnoha malými kroky, které jdou za sebou a i ten nejmenší vámi třeba nepodstatný krok je v celkovém měřítku ten důležitý.

Schopnost sebrat veškerou svoji odvahu, která je uvnitř našeho těla a postupně se vyrovnávat s překážkami, které jsou kladeny na cestě kupředu je to, co hýbe s našimi životy.Abbye Saint Albans

Před životem v Anglii se mi hlavou honilo tisíce otázek. Jednou z nich byla i ta, jak to budu zvládat se stravováním v cizí zemi. Už jsem přece měla zajetý svůj vlastní způsob stravování, který mi plně vyhovoval. Potraviny v obchodě jsem vybírala, aniž bych nad tím přemýšlela, protože jsem měla jejich nutriční hodnoty a složení již dávno nastudované. Tímto ve mně rostla další obava z toho, jak to vůbec budu s jídlem zvládat. Věděla jsem, že to zabere zase podstatný čas, než se člověk zorientuje v sortimentu, který daná země nabízí a najde si to své.

V této otázce taky měla svoji roli rodina, která se starala o hlavní nákup potravin. Zda budou brát ohledy na to, co jím já, nebo se budu muset přizpůsobit stravování v rodině. Z počátku jsem z toho byla tak úzkostná, že jsem po hodně dlouhé době začala zase jídlo vážit, abych náhodou něčeho nesnědla moc. S časem jsem se opět přesvědčila o tom, co jsem už věděla před tím. Bylo to pro mě omezující a tak jsem znovu v tomto směru zvolnila a osvobodila svoji hlavu od restrikcí v podobě přesných dávek jídla. Znovu jsem si dokázala, jak je jednoduché si vytvořit k jídlu strach, ať už se jedná o druhy potravin nebo jeho množství.

peppers and cous cousOddělila jsem od sebe to nejdůležitější – tělo a mysl.

Důležitostí spojitosti těla a mysli se zabývám také ve svém Ebooku, který je Vám volně k dispozici ke stažení zdarma ZDE.

Když jsem uvolnila svoji hlavu od nutkavého měření jídla, samo tělo mi dávalo odpovědi na to, jak je hladové, kdy potřebuje jíst a kdy zase ne. Veškeré fungování lidského organismu si vyžaduje harmonii, nelze očekávat pohlazení na těle od přísnosti vycházející z hlavy.

S rokem 2015 v Anglii jsem se také naučila brát odpovědnost za své osudy.

Neházet svoji nespokojenost a neúspěch na druhé lidi. Všechno, co se kolem nás děje je způsobeno tím, jak nad danými situacemi přemýšlíme a pouhou myšlenkou už tuto situaci utváříme. Stavět si vzdušné zámky o tom, že se někdo snaží nám ublížit a ztížit život je zbytečné.

Díky Angličanům jsem se naučila směřovat veškerou energii na sebe a své nejbližší a přestat se zabývat širokým okolím, které neutváří a nijak neovlivňuje můj život.

Zaměřila jsem se na to, co mě opravdu naplňuje a dává smysl a tím přišlo založení Age 4 Health a studium sportovní výživy na Oxford College. Založení A4H bylo mým velkým vystoupením z komfortní zóny, kdy jsem se rozhodla s širokou veřejností sdílet své myšlenky a životní postoje. Tímto jsem se také rozhodla své znalosti a vášeň pro zdravý životní styl a sport zpečetit pod vzdělávacím kurzem fitness trenéra. Rekvalifikace mi byla dalším ujištěním se, že se konečně věnuji tomu, co mě v životě posunuje dál a čím já můžu posunout dál i ostatní.

Díky tomu, že mi do života vstoupilo pár velmi zásadních knížek a lidí jsem zjistila, že není v životě na co čekat. Že není potřeba čekat, až přijde to úžasné, co změní můj život, co mi přinese štěstí. Ono totiž to úžasné na co čekáme, máme celou dobu u sebe, jsme to my.

Jen my dokážeme se svým životem vytvářet úžasné věci, které nás posunují dopředu. Nikdo jiný to za nás neudělá a ani nám to nepřinese. Každý má svůj život, své tělo a hlavu, aby dokázal využít ten skrytý potenciál, který v sobě nosí každý z nás. Zázraky se nedějí samy od sebe přes noc. Je to jen soustavná píle, motivace a vytrvalost člověka jít si za tím, co mu dává smysl života a uspokojení.

Proto rok 2015 hodnotím jako rok plný změn, který mi přinesl především změnu myšlení nad životem a tím, jak jej můžeme žít. Děkuji za to, že jsem mohla být součástí těchto všech změn. Děkuji, že jsem otevřela svoji mysl, čímž jsem naslouchala ostatním a nechala se inspirovat od těch nejlepších.

Valtice

Věřím, že rok 2016 bude plný krásných překvapení a zkoušek jako ten minulý, který mě a mé nejbližší posune/ul o kousek dál 🙂 a ráda bych to také popřála Vám 🙂

-h-

0 Shares

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *