Kamarád naší štíhlé postavy leptin – hormon nasycení

1 Shares
Leptin
Foto z období, kdy jsem své tělo neposlouchala

Otázky týkající se hubnutí, se úzce vážou na naše hormony. Mnoho z nás si je do spojitosti s hubnutím, ale vůbec nedává. V předchozím článku, jsme se zaměřili na hormon inzulín, tentokrát se blíže podíváme na hormon leptin.

Hormonu leptin se také říká hormon nasycení. Je to z toho důvodu, že vyšší hladina leptinu navozuje pocit plnosti a spokojenosti. Jeho hladina se mění podle denního cyklu, který se váže na to, kdy během dne jíme. Protože během spánku nemáme přísun potravin, hladina leptinu je při probuzení poměrně nízká. To stimuluje k uvolňování hormonu povzbuzující chuť a my se probouzíme hladoví. Po večeři, když s jídlem pro daný den končíme je hladina leptinu vyšší. To zapříčiňuje pocit plnosti a spokojenosti, než ulehneme do postelí.

Primárním úkolem leptinu je řídit dlouhodobě hladinu hladu a aktivity tak, aby naše tělo setrvávalo v určité energetické rovnováze.

To znamená, aby nebylo ani příliš tlusté, ani příliš hubené.

Tělesný tuk nám napomáhá přežít období nedostatku potravy, které ale jaksi nehrozí. I přesto jakou zásobu energie máme, tělo očekává, že jídlo brzy dojde. Jediným způsobem jak přežít nadcházející „hladomor“ je si část energie přijaté z jídla uložit ve formě tuku. Takový malý hráč pesimista.

Tuk zastává úlohu úložiště energie. Zásobárna pro energii, která má být pro tělo kdykoliv k dispozici. Aby mohlo být z těchto tukových zásob čerpáno, tělo potřebuje vědět, kolik tuku v těle máme a kolik ho může v daný okamžik použít.

Jak funguje leptin

Naše tukové zásoby toto zajišťují uvolňováním leptinu, který funguje jako komunikační prostředník. Leptin má mozku říct, jestli jsme příliš hubení, tlustí nebo tak akorát. Když se dostaneme do situace s malým množstvím tělesného tuku (hladina leptinu je nízká), leptin vysílá do mozku zprávu, že nemáme dost tuku. Na tomto základě vysílá mozek pokyn více jíst a méně se pohybovat. To až do té doby dokud úroveň tělesného tuku nebude v bezpečných hodnotách. Zpomalí se nám metabolismus, budeme hladovější a začneme přibírat na tělesném tuku.

V tomto případě při dostatečném nasycení těla tukem začne stoupat i hladina leptinu, který mozku pošle signál, že už je tuku dostatek. V případě, že je zpráva mozkem přijata (jsme dostatečně citliví na zprávy od leptinu), náš hlad se oslabí a zvýšíme tělesnou aktivitu.

Tento systém je přírodou navržen tak, abychom měli přiměřenou zásobu tělesného tuku. Všechno je to o poslouchání řeči svého těla.

Špatný výběr jídla, špatné fungování leptinu

Problém přichází tehdy, když si vybíráme jídlo, které v našem těle způsobuje nezdravou psychologickou reakcicož vede k přílišnému a trvalému konzumování cukrů. Pokud dlouhodobě konzumujeme nepřirozené, potravinářským průmyslem vysoce zpracované jídlo, které je bez brzd (při jeho jedení, to v nás vyvolává ještě větší nekontrolovatelné chutě), zaplňuje se naše tělo glukózou.

V takovém případě se jako hlavní zdroj energie spaluje cukr, tuk je přemístěn na vedlejší kolej, čeká na jeho využití a hromadí se. Začínají se tvořit triglyceridy v játrech, zvyšuje se hladina glukózy a triglyceridů v krvi. Tento nadbytek glukózy a triglyceridů poškozuje mozek a jeho schopnost slyšet a reagovat na sdělení od leptinu, což vede k leptinové rezistenci  – odolnosti, schopnosti vzdorovat.

Mozek neslyší zprávy leptinu, který mu vysílá, že tuku je uloženo dost. Mozek je méně citlivý a zprávy se k němu nepřenesou. Za normálních okolností, jakmile uložíme dostatečné množství tuku, tukové buňky pošlou po leptinu zprávu mozku, že uloženo tuku dostatek a že je potřeba míň jíst a více se hýbat.

Při leptinové resistenci si mozek myslí, že jsme pořád moc hubení. Jediná možnost, jak zajistit, aby mozek zjistil skutečnost, že již máme tuku uloženo dost je správné fungování leptinu. Bez jeho signálů bude tělo dále setrvávat ve stavu, kdy si bude myslet, že jsme hubení a tudíž je potřeba ukládat tuk.

Nesprávné fungování hormonů je silnější než naše vůle

Možná znáte ty situace, kdy se snažíte jíst méně, ale signály vašeho těla a mozku jsou daleko silnější. Klasickým případem můžou být večerní nebo noční nájezdy na ledničku. Během celého dne se snažíme jíst zdravě, přiměřeně, ale jakmile přijdou večerní hodiny, jednoduše podléháme všemu, co se nám dostane pod ruku. Není to o tom, že bychom neměli dostatečně pevnou vůli, ale to, že mozek nedokáže reagovat na leptin a tím překračuje naše rozhodnutí.

Celý tento scénář vede k tomu, že nabíráme tuk, ale náš mozek o tom nemá tušení. Navíc je velmi snadné podlehnout abnormálně stimulujícím, průmyslově zpracovaným, bez brzd, na živiny chudým a na cukry bohatým jídlům. Jedním z mnoha řešení je prostě tyto potraviny doma nemít.

Leptinovou rezistenci můžou trpět i štíhlí

Leptinová rezistence se může týkat také těch, kteří nemají „viditelnou“ nadváhu. K hormonální disbalanci v našem organismu stačí pouze ukládání viscerálního tuku. Ten se ukládá v orgánech a kolem nich. Takovým lidem se říká skinny fat, neboli hubení tlustí. Jsou to lidé, kteří nemají viditelnou nadváhu, ale v jejich těle je velké množství nezdravého tuku poměrově ke svalové hmotě.

Jak tloustneme

Chronicky se přejídáte jídlem chudým na živiny, abnormálně stimulujícím, které nemá žádnou brzdu. Začnete být odolní vůči leptinu, mozek neslyší signály od leptinu a má pocit, že jsme stále příliš hubení. Víc a víc jíte, méně se hýbáte, váš metabolismus se spoléhá na energii přijatou z cukrů, což vede ke shromažďování tuku v játrech a nadbytku glukózy a triglyceridů v krvi.

Nadbytečnou glukózu kolující v těle je ale nutné někam uložit. Problém je v tom, že namačkat energii do už tak přeplněných buněk vede k jejich poškození. Buňky se tedy stávají rezistentní vůči inzulínu, aby se zachránily před přeplněním. Slinivka vysílá zprávu k ukládání, buňky ji však nevnímají a hladina krevního cukru=glukózy zůstává vysoká.

Jelikož je dlouhodobá vysoká hladina krevního cukru velmi nezdravá a nebezpečná, tělo potřebuje jakýmkoliv způsobem nutně uložit energii do buněk. Po slinivce je vyžadováno, aby produkovala ještě víc inzulínu do té doby, dokud nebude sdělení natolik „hlasité“, aby se živiny dostali pod tlakem do plných buněk. Toto násilné tlačení živin již do plných buněk způsobuje oxidační stres a zvýšení hladiny tuku v krvi, což ještě víc zasahuje buňky a poškozuje je. Ty se snaží před poškozováním dál chránit a posílí inzulínovou rezistenci ještě víc a nezastavitelný kolotoč se rozjíždí.

Od nadbytečných kil až k cukrovce 2 typu

V této situaci je v těle nadbytek glukózy, v těle které je rezistentní vůči inzulínu. Vzniká chronicky zvýšená hladina krevního cukru – hyperglykémie.

Slinivka zpočátku umožní produkování většího množství inzulínu, aby bylo možné řídit nadbytečný cukr. Slinivka se takto, ale nedokáže přizpůsobovat pořád. Její buňky se začnou následkem nadbytečného cukru postupně rozpadat. Tady již tělo přestává být schopné vytvářet dostatek inzulínu k řízení vysokého krevního cukru a společně s inzulínovou rezistencí pak může vést k cukrovce typu 2.

Důsledky toho, jak se stravujeme, mají dopad na naše zdraví dlouho před tím, než se dospěje k cukrovce nebo jinému typu onemocnění.

Z pohledu dlouhodobého zdraví je nutné se zaměřovat na prevenci a předcházení možným nemocem. Zaměřovat se až na vzniklou nemoc a řešit její příčiny může být mnohdy pozdě.

Dalším hormonem, který úzce souvisí s inzulínem a leptinem je glukagon, o kterém si řekneme víc v dalším článku.

-h-

1 Shares

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *