Festival Evolution 2016. Paráda!

festival evolutionJe úterý a ve mě ještě pořád doznívají silné emoce z mého prvního ročníku festivalu, týkající se jídla, zdraví, eko žití, osobního rozvoje a bio stylu. Nese krásné jméno Festival Evolution. Jistou dobu věřím, že „náhody“ se nedějí jen tak, ale dějí se díky síle naší mysli a myšlenky. Všechno, co chceme anebo nechceme, jsme schopni na sebe přitahovat pouhým myšlením nad danou věcí, situací či osobou. A proto, že jsem pociťovala potřebu dalšího nakopnutí kupředu, přišla mi za pár dnů emailová pozvánka od jednoho českého vynikajícího podnikatele, zabývající se marketingem, právě na již dvanáctý Festival Evolution v Praze.

Po přečtení programu jsem hned věděla, že to je přesně to, co potřebuji. Nízko nákladové balení směr Praha a bylo vymalováno. Jela jsem sama. Protože člověk někdy prostě potřebuje být sám. Urovnat si myšlenky, směr života a nebo se jen znovu ujistit v tom, že to co dělá má smysl! Díky těmto třem dnům jsem se znovu a ještě daleko víc ukotvila v tom, že má smysl si jít za svými sny, nepovolovat a plnit si to o čem člověk sní a co chce v životě dělat.

V případě mé maličkosti, předávat lidem dál mé osobní zkušenosti a inspiraci týkající se zdravého životního stylu ve všech životních oblastech. Což se týká nejen správné výživy a sportu, ale také zvládání každodenního stresu.

Než se pustím k samotnému Festivalu Evolution, jedna věc, která mi přišla na mysl hned v pátek. Jak jsem již zmínila, jela jsem sama, což jsem snad nikdy předtím neudělala. Ze začátku to bylo vše ok, ale po chvilce člověku začne chybět ten společenský kontakt s někým známým. A v tu chvíli mi to došlo. Došlo mi, jak je těžké zůstat jen sám se sebou. Se svým vnitřním světem, vnitřními pocity, nálady a myšlenkami. Mnoho lidí před tím utíká a nemá to rádo být v hlavě jen sám se sebou.

Proto tolik z nás, co tráví většinu volného času civěním do počítače, mobilu nebo televize. Ať už je to z nudy nebo strachu z myšlenky zůstat jen se sebou. Mnohdy totiž na povrch začnou vylézat ty nepříjemné vzpomínky, bolesti a utrpení, které nikdo nechce v hlavě mít natož řešit. Řešením je tyto pocity v sobě nedusit. Dát jim volný průběh, i když jsou bolestivé. Prožít si to, odpustit lidem a situacím a nechat je plavat.

Když bude mít někdo zájem zde najdete přesný program, který se na Festivalu Evolution konal. Vystavovatelů přednášek bylo opravdu hodně. Takže to nešlo stihnout všechno a kolikrát jsem musela dlouho váhat, čemu dám přednost.  

Tak nějak se budu snažit dát dohromady pro mě silné okamžiky, aha momenty, myšlenky a inspirace, kterých se mi během těchto tří dnů dostalo. Víkend provázený silnými osobnostmi. Jsem ráda a vděčná za to, že jsem si tyto lidi nechala vstoupit do života a mohla naslouchat jejich úžasným myšlenkám. Nicméně můj zdravotní stav se v pátek odpoledne rapidně změnil. Teplota a velká únava. Ale díky všem těm úžasným myšlenkám, slovům a meditacím jsem byla zase v sobotu zdravá jako řípa. A to nekecám! Takovou silnou moc má naše hlava.

Všichni tito lidé, co účinkovali na festivalu si v životě prošli nějakým těžkým obdobím. To, co je však odlišuje je jejich způsob vyrovnání se s touto špatnou životní situací. Nenechali se polapit bezmocností. Uvědomili si, že svůj život utvářejí oni a že je jen na nich, jak s touto situací naloží a jak nad ní budou přemýšlet. Protože jakákoliv životní situace vás může stáhnout ke dnu, zničit a nebo také znovu vzpružit a dát nový náhled na věc. Záleží jen na tom, jak vy sami se k dané situaci postavíte. Jaké myšlenky vázané na ni si budete v hlavě vytvářet a tím tuto situaci buď negativně posilovat (bude vás stahovat dolů) nebo se k ní postavíte pozitivně a budete hledat, jak z toho ven. Ono totiž často jediné překážky, které máme, jsou ty, které si sami vytváříme v naší hlavě.festival evolution

V pátek jsem se zúčastnila přednášky od Pavla Lukeše O systému Sergeje Lazareva, která vycházela z toho, že každý člověk má schopnosti na to, aby se uzdravil sám. Odnesla jsem si z ní, že na svět jsme všichni přišli proto, abychom se měnili, vyvíjeli. Nestáli na místě. Že to, co nám na druhém vadí, rozčiluje nás nám zrcadlí přesně to, co máme sami na sobě změnit. Tedy, že to zrcadlí nás samotné. Knihy Sergeje Lazareva vychází z toho, že pokud je zdravá duše, je zdravé i tělo. Nelze oddělovat fyzickou a duševní stránku člověka na dvě části a v každé životní situaci bychom měli zohledňovat celek. Což znamená, že nemoc je jen odrazem duševního problému. Jenže klasické řešení nemoci z pohledu lékařství 21. století řeší nemoc na úrovni fyzické, čímž odkládá řešení na úrovni duševní a proto se nemoc (nemoci) vracejí.

Pro mě způsob tohoto myšlení nad nemocí není vůbec vzdálený a těžký k pochopení. Naopak. Stále víc věřím tomu, že většinu problémů a nemocí si způsobujeme hlavou a tím, že si tyto situace a nemoci přitahujeme do života.

Nemoc by měla být léčena láskou a odpuštěním, jak k sobě samotnému, tak k druhým a hledání vnitřní spokojenosti s tím, co člověk má.

Také zde byla znovu řečena myšlenka, že lidi a situace kolem sebe si vybíráme a tito lidé a situace nám následně utváří náš život. K čemuž byla přidána pro mě nová a hezká myšlenka, že je lepší být o hladu než sníst cokoliv a raději být osamotě než, aby jsi byl s kýmkoliv. Silnou myšlenkou, která často u těchto velkých následovatelů objevuje je, že je jedna věc v životě něco vědět a druhá něco dělat, používat a realizovat.

Jak jsem výše zmínila, nevěřím na náhody. Nic není náhoda. Každá situace v životě něco bere a něco dává. Člověk ztrácí, ale také dostává zpět.Tudíž nezáleží na tom, co se nám děje, ale jak na danou situaci zareagujeme. Každý má možnost volby a možnost si vybrat, jak vývoj této situace bude vypadat. Nikdo jiný to neurčuje jen my sami.

Docela velkým zklamáním pro mě byla přednáška pana Petra Fořta s názvem Nevíte, co jíte. Neprofesionální, negativní a nezáživné povídání od stolu nad listy papíry s dopředu sepsaným textem.

Příjemným překvapením byla přednáška o Body Mind Work od Jitky Ďuricové a Ingrit Němečkové, které mi daly opět za pravdu, že v životě nelze oddělovat tělo od mysli a emocí. Že na život musí být nahlíženo ze všech těchto úrovní. Jakmile je jedna vynechávána, dochází k nemoci a nespokojenému životu.

Další vynikající přednáškou byla od Miloše Matuli Vztahy a emocionální konflikty, které řeší pomocí regresní terapie. Při regresní terapii dochází k vybavení potlačených vzpomínek, jejich vědomím zpravováním, pochopením, odpuštěním a vyrovnáním se s těmito negativními vzpomínkami. V rámci této přednášky jsem měli dvě meditace. Druhá meditace pro mne byla tak silná, že mi tekly slzy z očí. Poté jsem však odcházela tak nějak lehčí uvnitř sebe sama a s příjemným hřejivým pocitem na hrudi. Píseň, u které jsme meditovali je tato. Co vás možná překvapí, tak ji zpívá Tina Turner 🙂

V sobotu jsem měla konečně tu čest vidět živě Margit Slimákovou. S jejími názory a pohledem na zdravý životní styl rezonuji a plně souhlasím. Jako přednášející je to skvělá paní, která přesně ví, co má publiku sdělit, ale také přesně ví, JAK to publiku sdělit, aby vše bylo srozumitelné. Její přednáška se týkala Zdravé výživy pro každého.

Její pohled na zdravou výživu vychází z toho, že je dostupná úplně pro každého. Drží se třech hlavních mezníků, kdy doporučuje jíst kvalitní potraviny, vrátit se zpátky do kuchyně a hýbat se. Tím chce říct, že pokud se budeme držet těchto jednoduchých doporučení, nemůžeme trpět nadváhou. Kupujte základní potraviny té nejvyšší možné kvality a vařte z nich jídla. Hýbejte se a nestresujte se. Přemýšlejte nad tím, co jíte. Říká, že člověk vždycky bude jíst to, co má doma k dispozici. U dospívajících to, co mají na dosah paže :).

Proto bychom neměli domů kupovat žádné průmyslově zpravované pochutiny v plastových obalech, ani pro případ návštěvy. Protože než ta přijde, tak to sníme a budeme to muset koupit znovu a pak zase sníst. I návštěvu můžeme pohostit nakrájenou zeleninou, ovocem sušeným či čerstvým nebo oříšky.

Při přednášce také vyzdvihla to, že všichni víme, co je a není zdravé, tak proč je tolik obézních a jejich počet pořád vzrůstá? Opět je totiž jedno vědět, a jedno dělat. V tomto směru také podle Margit hraje roli připravenost. To jestli doma máme zdravé potraviny nebo naopak máme ty nezdravé. Kupujeme si je a vkládáme do ledniček a kuchyně sami. Opět to za nás nedělá nikdo jiný, zase je to jen v našich rukou. Svojí přednáškou dává přesvědčivě najevo, že zdravá výživa je velmi jednoduchá.

Během přednášky také objasňovala funkčnost mnoha rozdílných výživových směrů jako je veganství, vitariánství, paleo strava, mikrobiotika a podobně. Důvodem proč všechny tyto výživové směry fungují je to, že daným lidem vyřešili jejich problém s nadváhou či nějakou nemocí a také to, že všechny tyto směry mají ještě jednu věc společnou. Tou společnou věcí je to, že všichni vyznavači těchto výživových směrů jí kvalitní potraviny. Necpou se mekáčem a sladkostmi. Proto všechny tyto směry fungují. Proto nelze vyzdvihovat jeden nad druhým, protože jejich zastánci vždycky budou kopat za ten svůj, který jim vyřešil jejich problém. Důležité je najít si ten svůj směr, který bude člověku vyhovovat a toho se držet, což neznamená, že musíme být výhradně vegani nebo vitariání. Každý se může stravovat trochu jinak, jen když to bude splňovat první pravidlo kvalitních potravin.

V sobotu jsem ještě nadšeně podepsala petici konec doby klecové, kterou můžete také podpořit na jejich webových stránkách. Kukla jsem na jógu v denním životě v rámci cvičení jógy s dětmi a poté následovala přednáška od Svámí Gadžánand s názvem Jóga pro zvládání stresu. V tuto chvilku mi bylo zase pěkně špatně, tak jak v pátek odpoledne, ale po meditaci s tímto „chlapíkem“ jsem si během hodiny cítila úplně zdravá a to mi vydrželo doteď. Což mě nabádá k tomu, že svou pozornost na chvilku otočím víc na jógu a meditaci, protože tento víkend to bylo to nejsilnější, co na mě za posledního půl roku vnitřně zapůsobilo.

Možná se to některým bude zdát až bláznivé, ale během těchto dnů jsem cítila po meditacích silný pocit tepla ve středu svého hrudníku, což bylo velmi příjemné. Navíc, když jsem v neděli odjížděla z Prahy, tak jsem se vnitřně cítila uvolněnější. Jako kdyby ze mě něco tíživého odešlo a uvolnilo místo pro něco lepšího, krásnějšího -> asi pro ten vnitřní pocit tepla. Celkově se pořád cítím tak nějak víc spokojená a vyrovnaná. 

Během soboty jsem ještě kukla na krásný indický Bollywood tanec a poté si poslechla něco o bylinkách, které miluji k dochucování jídel a v brzké době se chystám na jejich výsev. Poslední přednáškou, kterou jsem v sobotu navštívila bylo Pozitivní myšlení v praxi od paní Markéty Tiché. Paní Markéta začala svoji přednášku knihami, které jí změnily pohled na život, a ke kterým se často vrací. Z její přednášky mi utkvěla v hlavě myšlenka, že první musí být člověk šťastný a až potom může být úspěšný. Naopak to nejde. Být první úspěšný a na základě až té úspěšnosti být šťastný.

Hodně lidí hledá a myslí si, že najde to být „šťastný“ v materiální podobě. Proto lidé tolik utrácejí peníze za materiální předměty. Proto jsou ochotni investovat tolik času v práci za to, aby si mohli něco nového a drahého koupit. Až někdy vyměňují svůj drahocenný čas za peníze, aby byli šťastní. Jenže být šťasten z materiální podoby je něco trochu jiného, než být šťasten vnitřně. Materiální uspokojování je krátkodobé. Něco si koupíte, jste nadšení, ale za krátko nadšení opadne a vy hledáte něco dalšího, co vás udělá šťastného. Exotická dovolená, oblečení, šperky nebo auto.

Být vnitřně šťastný znamená mít sám sebe upřímně rád. Své tělo, svého ducha, svůj způsob života a to, co člověka zaměstnává. Což je velký neduh mnoha lidí. Nedělají to, co je opravdu v životě baví a naplňuje. Být šťastný znamená být spokojený s tím, co člověk má. Být spokojený a dokázat žít v každé životní situaci. Je to jakési vnitřní rozpoložení člověka, které není možné zničit. Člověk září spokojeností, sebevědomím a netrápí se tím jestli má něco nového v šatníku nebo ne. Jestli má nové auto, hodinky nebo mobil. Je šťastný díky svému myšlení a náhledu na svět a život. Raduje se z maličkostí a nedělá si hlavu z věcí, na kterých nezáleží. Ví, že šťastný se dokáže udělat jen on sám. Že to není úkolem nikoho jiného. Taky ví, že pokud je nešťastný či nespokojený v dané životní situaci, tak ji může změnit, aby bylo zase vše v pořádku 🙂

lifebar festival evolutionPoslední nedělní den v podobě přednášek nabídl Rawspiraci v podobě paní Terezy Havrlandové, zakladatelky firmy Lifefood a Wlasty Hlinkové. Pro mě však zlatým hřebem byla přednáška od pana Jana Mühlfeita. Vynikající kouč, který vyrůstal na vesnici, začínal jako obyčejný zaměstnanec a ve své době šéfoval Microsoftu. Na své přednášce Odemkněme lidský potenciál se snažil předat myšlenku toho, že absolutně nezáleží na tom, z jaké rodiny a místa pocházíme. Nezáleží ani na tom jestli jsme studovali nebo nestudovali vysokou školu a ani to, jaké jsme měli na škole známky. Záleží pouze na tom, jak si za tím, co chceme tvrdě půjdeme.

Opět překážky, které nám v něčem mohou bránit jsou jen ty, které si my sami vytvoříme v hlavě. Život je utvářen těmi, s kterými se nejčastěji stýkáme. Říká se, že náš život vytváří okolí pěti lidí v naší blízkosti. V životě můžeme dělat, co chceme a být tím, kým chceme. Jen se musíme pustit těch zažitých dogmat a vzorců chování a žití. Každý má právo být šťastný a úspěšný v životě. Jen se nesmí nechávat ovlivňovat druhými a  naopak držet pevně své přesvědčení o sobě samotném ve svých rukou.

Jak člověk smýšlí, takovým jest a takový je jeho život.

Vše nad čím přemýšlíme si k sobě a do svého života přitahujeme. Ať jsou to věci negativní či pozitivní. Ať to jsou věci vyslovené, které nechceme, tak i tímto jsou přitahovány. Všechno, co chceme mít a dokázat máme před sebou. Je to v našich rukou. Život to za nás neudělá sám a ani nám samo něco nespadne do klínu. Brandon Bays

Dalším hřebem byla přednáška od Brandon Bays, kde popisovala svoji cestu vítězství nad rakovinou a v podstatě sama nad sebou. Nad svým životem. Podrobně se o tom rozepsala ve svojí knížce Cesta, kde přesně také dává návod na to, jak se vyléčit v podstatě z čehokoliv. Z této přednášky mi v hlavě utkvělo to, že během svého života ze všech zklamání, bolestí a ponížení si před sebou stavíme zeď. Pomyslnou fasádu, která nás chrání, a za kterou hrajeme svoji roli, přičemž tato naše role není pravdivá. Ta je pouze ze strachu před dalším ublížením schovaná. Tím pravým jakým jsme a máme být se stáváme až tehdy, kdy tuto zeď zboříme. Znovu prožijeme tyto strachy a bolesti, ale hlavně odpustíme lidem, kteří nám tuto bolest způsobili a poté přichází na řadu LÁSKA A OPRAVDOVOST. 

Poslední přednáškou, na kterou jsem se velmi těšila byla Vaginální mapování od paní Jany Maškové Zimolové. Týkala problematiky sexuálních vztahů a vůbec vztahu žen k svojí vagíně, které ji někdy vidí jako nehezkou, nelíbí se jim, což může být prvním blokem k tomu, že se nedokáží plně uvolnit u sexu s partnerem. Paní Mašková také s klientkami řeší možné špatné zkušenosti se sexem, při necitlivém zacházení partnera. Dále problémy spojené se sexuální stránkou života, která mnohdy ovlivňuje náš budoucí postoj k sexu a masturbaci už od dětství.

Často se totiž už v dětství setkáváme s tím, že pokud si dítě samo se  sebou „hraje“ dostává se mu nelichotivých poznámek jako, fuj, nechej si ho nebo ti ho ustřihnu a podobně. Což může zanechat v dítěti bloky, které si následně nese do dospívání a dospělosti. Problémy se sexem můžou být podle paní Maškové také způsobeny tím, jak je v rodině brána nahota nebo brzká a nevhodná zkušenost se sexuálním tématem například v podobě porna. Paní Mašková je úžasná a dokáže o sexualitě krásně otevřeně vyprávět. Takže pokud máte nějaké problémy, nevyřešené bolístky, tak šup za ní.

Kdybych měla Festival Evolution kompletně zhodnotit z pohledu nabídnutých přednášek a osobností, tak říkám WAU a děkuji. 

Dlouho jsem neodjížděla s tak blaženými pocity na duši. Tento víkend mi dal mnoho. Znovu mě přesvědčil v tom, že člověk může dělat cokoliv, co ho v životě napadne. Pokud má člověk vášeň v nějakém oboru, měl by si za ním jít a dělat to, co ho naplňuje, protože jen tak bude spokojen. Při naplňování svých snů, také ale nesmí zapomínat na svoji duševní a emocionální stránku. Emocionální stránku v podobě vztahů, které potřebují hýčkat. Jestliže se o vztahy kolem sebe nestaráme, přicházíme o ně. Jestliže se nestaráme o svoji duchovní stránku, jsme nešťastní. Jestliže se nehýbeme, nemáme energii.

Všichni účinkující měli jedno společné. Šli za hlasem své duše a srdce ať se dělo, co se dělo. Věřili a věří v sebe. Věří v jejich myšlenky, které jsou nepřekonatelně silné. Otevřeli svůj potenciál, své srdce a jednají v lásce s druhými i se sebou.

Jsem neskutečně vděčná, za lidi, co pořádají tyto akce, které hýbají mým srdcem a životem.

Děkuji Vám

-h-
age4health

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *