5 Důvodů, Proč Si Nedávám Předsevzetí

2 Shares

Jako dítě ani teenager, jsem nikdy nebyla štíhlá a spíš jsem vždycky byla jako na houpačce. Pár kilo navíc, pár kilo dolů. Pamatuji si, jak jsem si každý rok dávala stejné předsevzetí. Od nového roku budu pravidelně cvičit, zhubnu a nebudu tak moc jíst sladkosti. Každý rok pak vždycky vypadal stejně. Chvilku jsem se držela a pak zase vypustila.

Proto jsem se rozhodla, že na předsevzetí prdím a budu muset vymyslet něco jiného, co mi bude fungovat. Zjistila jsem, proč mi předsevzetí nefunguje a přepsala jsem je do 5 důvodů, proč si nedávám předsevzetí.

1. Co si nezapíšu, na to po nějakém čase zapomenu

Důležitost zapsání si toho, čeho chci dosáhnout, mi funguje i u obyčejných věcí. Co si nezapíšu, se mi po nějaké době vytrousí z hlavy a lehce zapomenu na to, co jsem chtěla. Proto si píšu i jednoduché denní úkoly, co je potřeba udělat. Jinak mám večer paniku, že jsem zapomněla to a pak zase ono. Přes den se mi dostane do hlavy tolik informací, že ty stejně důležité prapodivně vytěsním a pak zapomenu. Co nemám na papíře, jak kdyby nebylo.

Nepamatuji si, že bych si předsevzetí někdy napsala na papír, který bych měla viditelně na očích. Neznám ani nikoho z mého blízkého okolí, kdo by si jej psal. Vždycky jsem jej držela v hlavě a myslela si na něj při odpočítávání do nového roku. Jenže myslet si na něco nestačí. Za pár týdnů je předsevzetí z hlavy fuč a nějaký morální tlak na jeho dodržení se s jeho neviditelností ztrácí. Není to tak?

2. Bez plánu kličkuji jak zajíc

Mockrát se mi stane, že dostanu úžasný nápad. Vrhnu se do něj po hlavě, dělám od každého trochu, ale nic pořádně. Začnu kličkovat jak zajíc, přeskakuji z jednoho na druhé a cesta nemá žádný směr. S předsevzetím jsem to měla stejně. Chvilku jsem se snažila cvičit a jíst pořádně, ale neměla v tom žádný plán. Všechno se dělo náhodně a bez plánu, startovní čáry a toho kam chci dojít, jsem ani neměla jak hodnotit svůj pokrok či nepokrok. A bez toho, aniž by člověk viděl progres se ztrácí motivace a bez motivace se ztrácí touha něco dělat.

3. Když chci něco změnit, tak na to nečekám do nového roku

Poslední dobou si s Patrikem uvědomujeme, že život je zatraceně krátký. Tak proč s něčím otálet a čekat tak dlouho, jako je nový rok? S posledním nápadem jsme opravdu neotáleli a zrealizovali jsme jej za týden. Na výsledek v podobě podcastu se můžeš podívat, teda poslechnout si jej, tady.

Ono tím, že je nový rok se nic extra nemění. Snad jen to, že prvních pár dní ze zvyku všude píšeme rok starý. Předsevzetí a nový rok vnímám stejně jako slovo zítra. Tito tři pikolíci sedí pěkně na stejném bidýlku a hladí naše ego, že s nastávající událostí se něco změní. A tak my spokojeně čekáme. Jenže se nic nestane.

Proto s ničím na nový rok ani na zítra nečekám (kecám, někdy to pořád doběhne i mě). Je to sice hezké začít rok s něčím novým, ale proč otálet, když můžu začít s málem už dnes. Místo toho, abych si hřála myšlenku v hlavě, že už to opravdu změním, tak hledám způsoby, jak na to. Samotné předsevzetí mi změnu nikdy nepřineslo. Pěkně ruku k dílu.

4. Když to nevyšlo loni, proč by mělo zrovna letos

Pár let za sebou jsem se zadrhla na stejném předsevzetí a myslela si, že když to nevyšlo loni, tak letos určitě ano. Ale se stejným přístupem k věci asi těžko. Takže tůdle nůdle Hano. Když vím, že jsem tomu nedala maximum, co jsem mohla a nebo tomu nedala vůbec nic, tak je jasné, že není na vině předsevzetí, ale já. Tak začnu bádat jestli je to opravdu to co chci, když jsem nebyla schopná pro to něco udělat a jak se do toho namotivovat. Jo, změny ze začátku bolí. Je to něco nového na co nejsme zvyklí a ze začátku se někdy musíme přemáhat, aby se to pak stalo naším zvykem.

5. Předsevzetí jsou moc obecná

Každé předsevzetí většinou začíná pár slovy. Budu cvičit, přestanu kouřit, začnu hubnout, budu jíst zdravě, nebudu tolik pít alkohol, přestanu jíst sladkosti. Jenže tohle všechno je pro mě moc obecné. Budu cvičit. Jak dlouho? A jak často? S jakým cvičením začnu? Budu cvičit sama nebo s kamarádkou? Zapojím do toho i celou rodinu a začneme pravidelně chodit na dlouhé procházky?

Cítíš ten rozdíl? I moje předsevzetí byla tak obecná a abstraktní. Když už předsevzetí, tak ať je konkrétní. Přesně jako náš plán začít s podcasty, výsledek si můžeš poslechnout tady.

Konkrétnost může vypadat takto. Začnu každý týden zařazovat jednu novou zeleninu, kterou jsem do této doby nejedla. Každý večer budu jíst velký zeleninový salát s rybou, vajíčkem nebo třeba sýrem.

Každý den si zapíšu, jestli jsem své předsevzetí dodržela. Po týdnu si udělám schůzku sama se sebou a podívám se, jak jsem na tom byla celý týden a co můžu případně zlepšit ten následující. Všechno si to zapíšu, ať se mám od čeho odrazit na další schůzce.

S předsevzetím nebo s jakoukoliv změnou, kterou chcete, se musí umět pracovat. Pokud mám přání a vypustím ho do větru jen slovy, ale nic pro něho neudělám, tak bude pořád jen přáním, které si musíš nakonec splnit jen ty sám. Jinak zůstane navždy jen snem, přáním a předsevzetím, které jsi chtěl.

Tak ať se ti krásně plní,

-h-

PS: ještě jsi neslyšel(a) nový podcast s Kačkou, která zhubla 22 kilo? Poslechni si ho tady.

2 Shares

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *